Trasa na mapě: http://goo.gl/hi0oAm
Doba - pondělí až pátek
Obsazení 4 osoby - Ríša, Káťa, Jirka a Lenka, jedno auto.
Neděle - Dublin
Výletování v Dublinu jsme začali návštěvou Kilmainham Jail, ve kterém byli popraveni lidé, kteří se v podstatě zasloužili o osamostatnění Irska.
Pak jsme šli pěšky přes Irish Museum of Modern Art na nádraží Heuston, kde jsme se zastavili na krátkou svačinku u Supervalu. Pak jsme jeli tramvají do centra. Kolem Spire jsme šli do Sushi zamluvit stůl a pak přes řeku do Temple Bar, odtamtud do Dublin Castle a pak kolem St. Stephen Cathedral zpátky přes St. Stephen Green Park, Trinity College a pak na Sushi.
V Sushi nás nemile překvapili novinkou, místo dlouhozrné rýže začali používat krátkozrnou, která se tolik nelepí. Ani černá barva mě nepřesvědčila, že je sushi lepší než kdyby bylo z obyčejné rýže.
Poté už jen cesta zpátky dvoupatrovým autobusem 40 a pak procházka do Pheonix parku včetně závodu na Wellington Monument.
Pondělí - Cesta do Galwaye a Clifden
V pondělí ráno jsme nasedli do auta a vyrazili do Galwaye, cestou jsme se zastavili v Athlone vzpomínaje na mé bydlení u první práce v Irsku.
V Galwayi jsme zaparkovali u Jurys Inn v centru a prošli jsme se kolem přístavu. Na oběd jsme zastavili v Ard Bia a pak jsme šli uličkami centra malý okruh zpátky na parkoviště. Z Galwaye jsme jeli do Clifdenu, kde jsme měli zarezervovaný náš první nocleh v pěkném pensionu. Večer jsme pak jeli autem do města a tam jsme si poslechli živou hudbu v hospodě EJ King.
Úterý - Connemara a Kilemore Abbey, bydlení Sligo
Další den jsme měli namířeno do národního parku Connemara. Měli jsme bohužel smůlu na počasí, protože nás cestou na horu zastihl silný déšť, který nás všechny přesvědčil o promokovatelnosti všeho, co není z igelitu. Po návratu do tourist center jsme se posilnili čajem a polívkou a pokračovali dál do Kilemore Abbey. Počasí se pak už umoudřilo a bylo hezky. Přemýšleli jsme, jak svůj čas trávily jeptišky v klášteře a kochali jsme se krásnou přírodou a nádhernými panoramaty s výhledem na vrcholky hor zahalené v závoji bílých oblaků.
Při odjezdu jsme byli mírně zaskočení časovou vzdáleností, která nás oddělovala od dalšího noclehu, kam jsme dorazili až velmi pozdě v noci. Paní byla velmi milá a ubytovala nás v krásných pokojíčcích s neméně krásnou výzdobou a výhledem do okolí. Z okna jsme viděli pobřeží, kde se prý dá koupat i v zimě, jelikož vodu ohřívá Golfský proud a pobřeží se hemží jak plavci tak vášnivými surfaři.
Středa - Donnegal a Severní Irsko
Ráno jsme dostali vydatnou Irskou snídani a poučení počasím a časovými nároky na přejezdy pokračovali dál do Donegalu. Uvažovali jsme také o návštěvě Sliga, ale to už jsme měli za sebou a museli bychom se vracet. A tak jsme jen navštívili nedaleké pobřeží, kde jsme se snažili neúspěšně spřátelit s místními ovcemi a kravami, odkud jsme zanedlouho dorazili do Donegalu. Vyčerpání včerejším výstupem na dešťovou horu, vyhledali jsme nejbližší romantickou hospodu Blueberry, tam jsme se řádně posilnili na další pokračování v naší irské Odyssee. Nocleh jsme měli tentokrát zarezervovaný v Letterkenny v hotelu Clan Ree, který nás zlákal na monumentální výzdobu a rekreační centrum s bazénem a bublinkovou vanou.
Oba pokoje, ve kterých jsme nocovali, byly vybaveny dvěma dvojitými postelemi, v suterenu byla restaurace, bar a jídelna. Vyzkoušeli jsme lahodný medium rare steak, který předčil veškeré očekávání našich chuťových buněk. Okouzleni velkolepostí prostor, vybaveností baru, výzdoby a přejezení steaky a plattery pro dva, odkutáleli jsme se zpět do naších pokojů.
Čtvrtek - Obrův chodník, zřícenina a penzion na pobřeží na východ od Belfastu
Výhodou pobytu ve velkých hotelech je, že si můžete dopřát velkou snídani. Velkou, tím myslím opravdu hodně talířů slaniny apod. Po velké snídani jsme se rozhodli že vyzkoušíme rekreační centrum - bazén, sauna, pára a jacuzzi. Všechno bylo v ceně, takže by byla škoda to nevyzkoušet. Pak jsme se sbalili, zase všechno naložili do auta a pokračovali dál do Severního Irska, které už je součástí Anglie.
První rozdíl byl, že značení už nebylo v kilometrech, ale v mílích. Dále už jsme neměli signál z irské mobilní sítě, takže jsme nemohli používat online navigaci, což je na delších cestách problém. No a třetí rozdíl byl, že jsme museli všude platit vstupné v librách, protože nebrali eura. Navíc byly ceny o poznání vyšší, např. jsme museli slevit a vzít si horší penzion. Vstupné se pohybovalo od 8 do 12 liber za osobu, pokud bychom byli členy National Trustee, což je organizace starající se o přírodní památky ve Velké Británii, neplatili bychom vstupné, ale museli bychom zaplatit tučný členský poplatek za rok. Po čtvrté atrakci, už jsem přemýšlel, jestli by se nám to nevyplatilo.
Navštívili jsme zříceninu hradu Duluce, kde se točil seriál Hra o trůny. Poté jsme pokračovali na Obrův chodník, kde jsme dlouho chodili po pobřeží s hlasovým komentátorem v ruce, který nic moc neříkal o tom, jak čedičové sloupy vznikly, namísto toho vyprávěl pohádku o obrovi, který postavil chodník mezi Irskem Skotskem, a pak ho zase jiný obr rozbil. Prohlídku jsme skončili až těsně před západem slunce, který nám zprostředkoval nádherné barvy hladiny moře kontrastující se záblesky světla tančícími nad vrcholky vzdálených kopců, vše objímající nekonečné travnaté louky s pasoucími se ovcemi a kravami, kolem nichž vesele skotačili telátka a jehňátka.
Před cestou jsme se připojili na místní wifi a stáhli si navigaci do dalšího bodu. To sice funguje offline, ale má to nevýhodu, že když někde špatně odbočíte, tak se musíte vrátit zpátky, protože navigace nenajde náhradní trasu. Pokračovali jsme dále do Belfastu a pak na pobřeží do městečka Bangor, kde jsme měli zamluvený další penzion. Posilnění večeří v nedaleké čínské restauraci jsme zapadli do lůžek a probudili se až s raním východem slunce.
První rozdíl byl, že značení už nebylo v kilometrech, ale v mílích. Dále už jsme neměli signál z irské mobilní sítě, takže jsme nemohli používat online navigaci, což je na delších cestách problém. No a třetí rozdíl byl, že jsme museli všude platit vstupné v librách, protože nebrali eura. Navíc byly ceny o poznání vyšší, např. jsme museli slevit a vzít si horší penzion. Vstupné se pohybovalo od 8 do 12 liber za osobu, pokud bychom byli členy National Trustee, což je organizace starající se o přírodní památky ve Velké Británii, neplatili bychom vstupné, ale museli bychom zaplatit tučný členský poplatek za rok. Po čtvrté atrakci, už jsem přemýšlel, jestli by se nám to nevyplatilo.
Navštívili jsme zříceninu hradu Duluce, kde se točil seriál Hra o trůny. Poté jsme pokračovali na Obrův chodník, kde jsme dlouho chodili po pobřeží s hlasovým komentátorem v ruce, který nic moc neříkal o tom, jak čedičové sloupy vznikly, namísto toho vyprávěl pohádku o obrovi, který postavil chodník mezi Irskem Skotskem, a pak ho zase jiný obr rozbil. Prohlídku jsme skončili až těsně před západem slunce, který nám zprostředkoval nádherné barvy hladiny moře kontrastující se záblesky světla tančícími nad vrcholky vzdálených kopců, vše objímající nekonečné travnaté louky s pasoucími se ovcemi a kravami, kolem nichž vesele skotačili telátka a jehňátka.
Před cestou jsme se připojili na místní wifi a stáhli si navigaci do dalšího bodu. To sice funguje offline, ale má to nevýhodu, že když někde špatně odbočíte, tak se musíte vrátit zpátky, protože navigace nenajde náhradní trasu. Pokračovali jsme dále do Belfastu a pak na pobřeží do městečka Bangor, kde jsme měli zamluvený další penzion. Posilnění večeří v nedaleké čínské restauraci jsme zapadli do lůžek a probudili se až s raním východem slunce.
Pátek - Mount Stewart Garden, Belfast, návrat do Dublinu
Po skromné snídani jsme se vydali obdivovat pobřeží v Bangoru, připomínající parkoviště před supermarketem s výjimkou toho, že namísto aut všude parkovali lodičky, jachty a jiná plavidla. Z Bangoru jsme cestou podél pobřeží dojeli do krásných zahrad Mount Stewart. Našli jsme spoustu cizokrajných stromů, malých i velkých, různě vysokých, košatých, živých keřů vytvarovaných do různých tvarů a soch, vysokých Sekvojí, Blahovičníků a jiných okrasných rostlin.
Odtamtud jsme se vrátili do Belfastu. První bod programu byl oběd. Zaparkovali jsme v obrovském obchodním centru, ze kterého jsme se obtížně vymotávali. Čtyřpatrový komplex s mnoha průchody, fontánami okolo pojízdných schodů, moderních sousoší různých tvarů, s různými restauracemi a zbožím všeho druhu by nás dokázal zabavit na celé dny. Dále jsme pokračovali ke katedrále sv. Anny, poté vedlejšími uličkami plných hospod a zábavních podniků k Albert Memorial Clock a pak dále k pobřeží k soše Velké ryby. Odtamtud zpátky na náměstí Donnegal Square, kde jsme nějakou chvíli hledali památník potopení Titaniku.
To už zapadlo slunce, a tak jsme se vrátili zpátky do obchodního domu a po zaplacení tučného parkovného vyjeli zpátky vstříc domovu, hledaje poslední nocleh, tentokrát pod střechou vlastního apartmánu.
Žádné komentáře:
Okomentovat