Začnu ve středu. Je středa ráno, jedu na pohovor na jižní město. Vstávám spolu s Káťou, oblékám se do slušného oblečení, snídám. Jdeme na vlak. Pro mě přestupní stanice je Pears Station. Odtamtud zhruba čtvrt hodiny pěšky na Stephen's Green, konečná zastávka Luas - zelená trasa tramvaje. Za zhruba čtvrt hodiny jsem na cílové zastávce, odtamtud už musím pěšky. Jdu ve směru tramvaje, obcházím blok kancelářských budov, zjišťuji, že jdu špatně, takže se vracím a na mapě mobilu kontroluju, kudy mám jít. Jdu tedy zpět a nacházím firmu, u které mám dnes pohovor. Jsem tu zhruba o půlhodiny dřív. Vcházím do budovy, jedu výtahem. Zvoním na zvonek. Probíhají testy. První test je celkem jednoduchý, ale je velmi náročný na pečlivost a soustředění. Nejsem si jistý, jestli even je sudý nebo lichý. Asi sudý, protože odd je určitě lichý.
Test je hotov, uvidím, jestli budu mít aspoň 7 otázek z 10 dobře. Je to dobré, postupuji dál. Přichází druhé kolo a to je test 30 otázek z Javy. Některé odpovědi nevím. Nebudu psát jaké. Jsem víceméně hotov, takže odevzdávám. Nyní ústní část. Ta je asi nejméně příjemná. Angličtina v Irsku je velmi rychlá a ještě navíc nerozumím úplně jejich přízvuku. Ale řekli mi, že to zváží a pokud se rozhodnou kladně, tak mě pozvou ještě na další pohovor, a to už se šéfem týmu. Takže odcházím a odjíždím domů.
Čtvrtek. Dneska nemám pohovor, ale mám emailem dost úkoly, na které budu mít 48 hodin. Email dorazil. Mám si stáhnout 1,3 GB soubor, ve kterém je virtuální stroj. Přes mobilní připojení budu stahovat asi 5 hodin. Asi není na co čekat. Jedná se o 2 úkoly, jeden je v javě a jeden v C++. Začal jsem s tím v javě. Vlastně ani nebudu žádný virtuální stroj potřebovat, všechno už mám nainstalované. Celé dopoledne řeším tic-tac-toe. Odpoledne se už soubor stáhnul, tak si s ním chvíli hraju. Zbytek dne namísto javy řeším druhý úkol, jedná se o zajímavou logickou úlohu. Našel jsem způsob, jak pomocí dynamického programování zrychlit výpočet. Večer dorazí Káťa. Řešíme peníze na smlouvu o bytě a jestli nám dovezou věci už tento týden. Peníze vybereme postupně z bankomatu, ale o dovozu věcí ještě nic nevíme. Pořád určitý stres a nejistota. Večer a do noci začínám programovat v C++. Jde to ztuha. už jsem v tom dlouho nedělal, spoustu věcí nějak nefunguje. Nevím, jestli to stihnu, ale nějak se musím posunout dopředu. Do půlnoci už jsem se rozjel a pak už jsem jen řešil drobnosti. Vypadá to, že to nebude takový problém.
Pátek. Ráno se vstává hodně špatně. Dnes budu muset dodělat oba úkoly a pokud možno tak bych je chtěl i poslat. O C++ variantě jsem přemýšlel v noci, takže jsem objevil ještě pár věcí, které tam chybí. Bylo to opravené velmi rychle. Takže zpět k javě a tic-tac-toe. Následuje efekt zapomínání a deorientace ve vlastním kódu. To je normální, ale znamená to zdržení. Až odpoledne jsem se začal hýbat pomalu v před. Pak mi volala Káťa, že bych měl zajít vybrat co nejdřív. Jsou asi 3 odpoledne. Tak vyrážím k místnímu obchůdkovému centru. Bankomat nefunguje, začínám trochu zmatkovat. Rozhodl jsem se, že pojedu vlakem do centra. Vlak jede až za 20 minut. Jsem naštvaný a píšu zlostné zprávy Káťě, což moc situaci nezlepšuje.
Jsem ve vlaku, jedu na Pears Station. Cestou jsem se rozčiloval, proč banky v Irsku zavírají už ve 4 odpoledne. Je to hrůza. Od Pears Station jdu k hotelu, kde má Káťa školení, je ještě brzo, takže hledám bankomat. Nikde ho nemůžu najít. Cestou jsem narazil na pár dalších mimo provoz. Došel jsem až na Grafton Street (asi po 10 minutách) tam nacházím bankomat, vybírám peníze. Vracím se zpět ke Kátě. Káťa je naštvaná, prý poslední prezentace byla hrozná. No co se dá dělat. Bylo to asi náročné pro oba. Jedeme domů.
Po krátké svačině znovu vyrážíme ven, Předtím jsem ještě stihl dokončit a poslat úkoly. Bylo to opravdu narychlo. Cestou do města a zpět jsem ztratil asi 3 hodiny. Mohl jsem si nechat ještě čas do rána, ale ráno bude hektické, protože už nám přivezou věci do nového bytu. To je dobře, ale nedostatek času mi moc radost nedělá. Po cestě jsem byl hodně nesvůj. Uvažoval jsem, jestli jsem to neměl ještě několikrát zkontrolovat oproti různým vstupním datům, abych objevil další chyby. Další problém je, že na zastávku autobusu, který nás má odvést na místo setkání s realitním agentem, trvá cesta asi 17 minut, už teď máme zpoždění. Jsem nesvůj z toho, že nejdeme včas a že dorazíme se zpožděním. Takže samý stres, a ještě k tomu nervozita a panika. Ztrácím orientaci a velení týmu musí převzít Káťa. Dorazili jsme na zastávku. Nevíme, kterým číslem jet, nakonec jsme zvolili 27. Káťa se ptá řidiče, jestli jede na Northern Cross. Řidič neví, kde to je, nic mu to neříká. Druhá varianta: "Je to tam, kde je to velké Tesco."
Řidič: "ClareHall?"
To už zase nevíme my, takže nakonec souhlasíme a s trochou nejistoty kupujeme jízdenku. Začíná akční film. Káťa: "Když zahne vlevo, tak vystupujeme", a sleduje mapu na mobilu, kde jí modrá tečka ukazuje naší polohu. Rozjeli jsme se a zatím držíme správný směr. Trochu jsem se uklidnil.
Káťa: "Už tam skoro jsme, ještě 3 zastávka."
Náhle autobus odbočuje doleva. Káťa: "A dopr... Vystupujeme."
Já: "Buď v klidu, ten autobus má odbočovat, ale pak se zase vrací."
Jistý si tím úplně nejsem, ale na mapě jsem něco takového viděl. Cestování autobusem po Dublinu je stejně chaos. Jsem z toho nervózní, chvíli zmatkuju, když jsme odbočili podruhé doleva a v podstatě se vracíme. Za chvíli jsme se otočili a jedeme dobře, to už jsem klidnější.
Káťa mezitím volala agentovi, že sice neví, jestli jedeme správným autobusem, ale že určitě dorazíme a jestli na nás počká. Prý v pořádku, agent se smál, takže to snad bude ok. Autobus objíždí Tesco (ClareHall), takže správně, vystupujeme a hledáme cestu k našemu novému bydlení. Jsme u zvonku, zvoníme, nikdo to nezvedá, Káťa se nemůže agentovi dovolat, 3x hlasová schránka. Poslední okamžiky stresu, ale pak se konečně setkáváme.
Teď už stručněji. Agent nás seznamuje celkem detailně se všemi přístroji v bytě. Jsem celkem rozčarován mechanickým nastavením elektrického topení s použitím denního a nočního proudu. Po několika minutách se dostáváme k podpisu smlouvy, skládáme kauci, vysvětlujeme si různé odstavce. Kromě smlouvy ještě podepisujeme další služby, elektro, UPC, atd. Zde se musím pozastavit ještě nad dalšími prostory patřícímu k objektu, ve kterém se nachází byt. Jednak je na střeše "zahrada". Dá se tam vyjít po schodech a je tam výhled na okolí. Navíc je zde i vnitroblok s udržovaným trávníkem, zatím jsme však nepřišli na to, jak se tam dostaneme. Poslední, co jsme s agentem řešili byly poštovní schránky a pak už jsme se rozloučili a jeli domů.
Sobota. Vstáváme, vůbec nejsem schopný se probrat. Polosen, polobdění, ale vzhůru určitě nejsem. Snídaně, cesta na autobus, autobusem na sever, vystupujeme, jdeme do bytu. Volali nám ze skladu, že budou mít zpoždění. Jsme v bytě, Káťa uklízí, já pomáhám. Někdo zvoní. Dveřní telefon evidentně nefunguje. Navíc v bytě nemáme signál. Náš operátor 3 je fakt super. Asi to bude první věc, co budeme řešit. Káťa našla místo, kde se dá volat a volá stěhovací firmě. Ano, je to 4. patro, slyšeli jste dobře. Otevřeli se vám dveře? Dobře, počkáme nahoře. Z okna na chodbě fotografuji, jak dva muži u dodávce vykládají naše kola, jsou zabalené do kartónu. Časem budou fotky. Máme mít 21 krabic, na pojízdných plošinkách to stěhováci postupně vyváží nahoru a pak postupně kontrolují, zda máme všechny krabice a začínají vybalovat. Oblečení do ložnice vlevo, knihy a nástroje do druhé ložnice, elektro do obyváku, boty na chodbu. Krabice jsou všechny, chceme je vybalit? Ano. Během chvíle je oblečení venku, krabice s knihami jsou otevřené, poslední na řadu přichází kola.
Po 3 týdnech se můžu obléct do jiného oblečení než pár kousků, které se vešly do kufru a 20 kg. Najednou už máme k dispozici vlastní byt, smlouvu na naše jména, bez které se tady v Irsku nedá skoro nic řešit. Deodorant, monitor, knihy, a další a další věci. Mohl bych se rozepisovat ještě v dalších kapitolách a odstavcích, ale bohužel proto teď nemám prostor. Takže - pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat