Nový byt a dítě

Po roce neblogování nastává nová kapitola a životní epocha.

Kdo říká, že by články v blogu měly být dlouhé?

Takže tento bude krátké.

Loni jsme našli a koupili byt, a krátce po přeštěhování se nám narodil syn. Poté se nám změnil denní režim a všechno se přizpůsobilo novému členovi rodiny. Teď už je mu 9 měsíců a pořád roste dál a dál.

A co bude dál?

Konec práce na dálku. Konec práce po večerech? Víc času na rodinu, víc času na sebe?

Snad

Valentýnský výlet do resortu Svatá Kateřina

Letošní zima je taková zima nezima. Krom toho, že už tradičně začíná a končí později, to znamená, že zima reálně trvá zhruba od ledna až někdy do dubna, kde teprve začíná jaro, se ještě vlivem globálního oteplování dostává Česká republika z mírného do subtropického pásu.

Co to znamená. Během této zimy jsme si mohli vyzkoušet, že během jednoho týdne mrzne a další týden teploty vystoupají až k 10 stupňům. Když se k tomu ještě přidá sluníčko a špatně zaizolované domy, které mají staré nebo žádné termostaty, může teplota někdy dosáhnout i 20 stupňů na sluníčku. No a pak tomu zkoušejte říkat zima.

Na horách se lyžuje. Tam je to bez problémů. Když napadne sníh, tak slouží jako regulátor teploty. Navíc vlekaři neustále dosněžují, takže tomu trochu pomáhají.

Každopádně život ve městě je takový zvláštní, co se týče počasí, nikdy tu není úplně zima a když je horko, tak není kam utéct.

Na hory jsme z určitých důvodů jet nemohli, tak jsme vybrali menší hotel v rozumné vzdálenosti od Prahy. Podmínky byly, aby tam byl bazén, aby se dalo chodit na procházky a prostě aby se nám to líbilo.

Vybrali jsme tedy nakonec Resort svaté Kateřiny. Je to takový malý hotel kousek od Počátků, které se nacházejí blízko Jihlavy. Jsou to však také lázně, které někdo postavil blízko pramenu v lese, který pak nazvali pramen sv. Kateřiny.

Vydali jsme se tam v sobotu dopoledne. Cesta trvala asi hodinu nebo dvě. Jeli jsme hezky po dálnici a občas zastavili na malé občerstvení. Při příjezdu do hotelu jsme zjistili, že se tam nedá parkovat, což bychom věděli, kdybychom si bývali byli pořádně přečetli pokyny, které nám poslali. Takže jsme po lesní cestě vycouvali zpátky na hlavní silnici a dojeli zpět do Počátků, kde měli připravené parkoviště a řidiče s minibusem, který nás měl odvézt do hotelu.

Chvíli nám trvalo, než jsme parkoviště našli. Takže jsme ještě volali řidiči a ptali se ho kudy máme jet. Pak už jsme auto zaparkovali a nechali se odvézt do hotelu. Zjistili jsme na recepci, že tam bazén nemají. Tak jsme se ubytovali a šli na oběd. Vařili vcelku dobře. Po obědě jsme se šli projít. Kolem golfového hřiště a roztodivných soch jsme lesem došli až k železničním kolejím, pak k vesnici a z vesnice zase do lesa, kde jsme se zastavili u velkého kamene, na který někdo postavil zlatý kalich, jako památku husitů.

Od tohoto kamene jsme se pak vrátili zpátky do hotelu. Šli jsme na večeři, chtěli jsme si dát dort s prskavkou, který se podával v rámci Valentýnského menu, ale těchto menu bylo objednáno jen 6 celkem a už pak neměli prskavky. Tak jsme si dali jen ty dorty. A poté jsme šli spát.

Další den jsme ráno jsme se šli nasnídat, opět procházka a pak cesta domů. V Humpolci jsme se zastavili na oběd a víc už jsme toho za víkend nestihli.

Dovolená na Srí Lance

Koncem roku jsme se po dlouhém rozmýšlení rozhodli, že podnikneme svatební cestu na Srí Lanku.

Důvodů, proč to od svatby trvalo celé 3 měsíce, bylo několik. Jednak už nám nezbývalo moc dovolené během posledního čtvrtletí. Potom jsem se v září rozhodl, že budu v říjnu absolvovat operaci očí a po ní se nesmí měsíc koupat ve veřejných prostorech. A také jsme toho měli za celý rok celkem hodně. Všechno to stěhování, organizace svatby, změna zaměstnání, atd. atd.

Proč zrovna Srí Lanka.

Je to ostrov.

Je tam teplo. Většina zemí na rovníků má na svém území poušť. Ostrovy, na druhou stranu, mají stále klima v závislosti na poloze. Na Kanárských ostrovech je pořád jaro, v Irsku pořád prší a na Srí Lance je zase pořád léto.

Je to exotická země. Vzhledem k poloze hned vedle Indie, přírodě, drahých kamenech a dalších faktorech.

Nemělo by to být tak drahé. Srí Lanka je chudá země. Nejvyšší částku jsme zaplatili za letenky, hotel a průvodce. Potraviny a nákupy byly za ceny srovnatelné u nás.

Je tam bezpečno. Občanská válka skončila před 10 lety. Tsunami a následná obnova už také zdárně proběhlo.

V podstatě nebylo moc negativ a navíc se nám to zdálo výhodné si takhle v zimě někam vyrazit.

Bylo to dobrodružství.

Ještě nikdy jsem neletěl tak dlouho. Vybrali jsme si aerolinku Emirates s přestupem v Dubai. Letěli jsme v noci. Let trval asi 12 hodin. V podstatě z 10 denní dovolené nám zbylo 8 dnů a v hotelu jsme měli zaplaceno pouze 6 nocí. Tyto čísla jsem dopředu nevěděl, ale příště se na to určitě připravím. Na Kanárské ostrovy jsme letěli 6 hodin a strávili jsme tam 6 dnů. Tuším, že další dovolená už bude 2 týdenní.

Jak to celé probíhalo?

Moc dopředu jsme se nepřipravovali. Zjistili jsme potřebné informace, vybrali hotel, objednali dovolenou přes cestovní portál Invia, a čekali. V knihkupectví jsme nakoupili jeden cestopis a jednoho průvodce. Abych se přiznal, tak jsem přečetl jen začátek a průvodce jsem spíš lehce proletěl.

Přechod ze zimního počasí na letní problém nebyl. Ty nastaly až při puštěné klimatizaci, která venkovní teplotu 34 stupňů a více snížila na 18 (a méně). Náš řidič, který nás vyzvedával na letišti byl už nachlazený (to jsme se dozvěděli při odjezdu). Já to od něj dostal během 6 hodinové cesty na hotel na jižním cípu. Letiště se nachází v severní polovině u západního pobřeží ostrova.

Hned po nastoupení do auta jsme se dozvěděli, že letiště a dálnici stavěli na dluh Číňani. V hlavním městě Colombo jsme nabrali naší slovenskou delegátku. Do hotelu jsme dorazili zcela vyčerpaní cestou, nevyspaní z letadla a hladoví. Několik hodin jsme čekali, než nás ubytují. Nebyl to příjemný začátek, ale při zpětném pohledu to mohlo být ještě horší. Zcela náhodou jsme si vybrali ten nejlepší hotel ve městě. Všechna ostatní místa už tak dobře nevypadala. Během následujících dnů jsem si postupně uvědomoval, jak se naše kultura od té jejich zcela liší. Všude kolem vesnice byla divoká příroda. Prostě žádná civilizace, nebo něco tomu co máme tady, hodně vzdálené.

Skoro všechen čas jsme strávili v hotelu a na procházkách v jeho okolí. Voda v moři byla krásně teplá. Pozemek hotelu nebyl kolem pláže oplocen, ale každý úsek byl hlídán kamerou nebo strážemi. Obsluha v hotelu byla velmi příjemná, každopádně jakákoli drobnost byla celkem drahá. Na pláži se nás místní podnikatelé snažili zaujmout a nalákat na nějakou z akcí, které by pro nás zorganizovali.

Po několika dnech jsme se domluvili s naší delegátkou, že si jeden výlet vyzkoušíme. Rozhodli jsme se pro čajovnou plantáž a výšlap na Adamovu horu a to všechno během jednoho dne.

Vstávali jsme v pondělí ve 4 ráno, abychom v 8 hodin večer dorazili k úpatí hory. Výšlap byl to nejnáročnější, co jsem za posledních několik let absolvoval. Potkali jsme spoustu Čechů. Další dva dny jsme se z toho zotavovali a pak jeli zpátky domů.

Dovolená tedy splnila cíl. Odpočinuli jsme si, vyzkoušeli jsme si něco nového a dozvěděli se spoustu zajímavých věcí. Nakoupili jsme nějaké dárky, Bylo to úžasné.

Svatba - rozcestník

Milý čtenáři,

tento příspěvek je jen takový krátký úvod k těm dalším. Neboj se, nebude to bolet. Pokud ještě neznáš čaj Dračí studna, je možné jej sehnat také pod názvem Tygří pramen. Doporučuje se pít pravidelně a při přípravě postupovat dle návodu.

Po náročném návratu do Čech a složitých přípravách jsme se nakonec vzali a jsme nyní jedna rodina. V následujících částech blogu bych chtěl postupně rozepsat, jak k tomu došlo.

Jak jste již četli v předchozích příspěvcích, nejdřív jsme se zasnoubili, pak Káťa objevila volnou pozici v českém týmu, začala se o ní ucházet a procházet pohovory. Tyto pohovory byly nakonec úspěšně a Káťa dostala pracovní nabídku. Nakonec jsme získali i termín, kdy se budeme moci stěhovat.

Já jsem se požádal v práci, jestli bych mohl pracovat na dálku a bylo mi vyhověno, jakmile jsme měli datum, už stačilo jen podepsat smlouvu. Pak jsme se začali balit a připravovat na stěhování.

Největší problém byl s majiteli bytu, kteří odmítali pochopit, že se potřebujeme stěhovat. Většina lidí nám doporučovala v takovém to případě vypovědět smlouvu a napsat majiteli, že si může poslední nájem vzít z kauce. To jsme také udělali, ale majitelům bytu se tento přístup nelíbil a začali nám dělat problémy. První reakce byla, že se dřív prostě odstěhovat nemůžeme, Kdybychom po této reakci ukončili diskusi a další emaily a telefonáty prostě ignorovali, možná bychom udělali nejlépe, ale my se snažili domluvit. Nedomluvili jsme se, ale nakonec jsme se odstěhovali. Majitelé našli další nájemníky hned na další den poté, co jsme byt opustili. Nechápu, proč s tím museli dělat tolik problémů. Lekce naučena.

V dalších příspěvcích bych rád popsal stěhování, hledání bytu, další stěhování, vybalování věcí. Mezitím nástup do práce u Káti a u mě počátek práce na dálku. Dále přišla obrovská vedra, která ztěžovala jakékoli fungování. Čím déle to trvalo, tím hůř se to dalo vydržet.

Poté se rozepíšu o jednotlivých krocích příprav svatby a s nimi spojenými obtížemi. Během toho jsme v podstatě jen chodili do práce a domů, v mém případě domů a domů.

Posledním vyvrcholením svatebních příprav byla rozlučka se svobodou, o té bych chtěl také něco napsat, jestli na tom nezapomenu. Týden na to následovala svatba a poté se dostanu k popisu změn, které nastaly.

Současné plány jsou: nějaká ta svatební cesta - líbanky, návrat do práce a další rozvoj působení v Čechách a okolí.

Přeji hodně pohody při čtení následujících příspěvků a doufám, že si také občas dopřejete klidný večer bez stresu, kdy se můžete ponořit do svého vlastního života a posunout se o další krok vpřed. Doufám, že se zde budeme potkávat pravidelně a ničím nerušené proudění času bude jako chladivý vánek čechrat vlasy naší existence.

Návrat do Čech

Po dlouhé době hledání, kompromisů a rezignací na věci, které nejdou změnit nebo alespoň pochopit, přichází dlouho očekávaný konec. Tedy konec pobytu v Irsku. Přesně za pár minut udeří půlnoc, a tím začne poslední týden, protože přesně za týden a 13 hodin, v sobotu 13.6. nastoupíme do letadla a zhruba za 2,5 hodiny přistaneme v Praze. 

Věci, které se nám tady v Irsku líbili, si přivezeme s sebou. Např. nemožnost kouření v restauracích by měla začít platit od příštího roku. Nadále budeme nakupovat pouze čerstvé maso a potraviny přímo od farmářů. Začneme chovat ovce, abychom měli vždy čerstvé jehněčí k sobotnímu obědu a hovězí maso necháme před konzumací několik týdnů zrát bez přístupu kyslíku. V neděli budeme chodit hrát golf a po ulicích budeme jezdit v kočáru taženým jedním koněm. Na snídani si budeme dávat vajíčka, fazole, slaninu a párky a k věceři si budeme dopřávat na dvakrát natočený guiness. 

Z bodů, které jsme museli nebo ještě musíme vyřešit, mohu vybrat několik. Vypovědět smlouvu na byt, odhlásit elektřinu, přestěhovat všechny věci, předat vybavení v práci, uspořádat rozlučku s kolegy, prodat auto, odhlásit pojištění, najít práci v Čechách, najít byt v Praze, koupit auto v Čechách, udělat si řidičák, předat byt, sbalit kufry do letadla, check in, cesta na letiště atd. 

Po příletu do Čech bude zřejmě následovat obnovení starých přátelství a kontaktů s lidmi. Pak začneme pracovat a akomodovat se v novém prostředí. Zřejmě bude zpočátku problém si zvyknout na česká vedra, pravidelnost hromadné dopravy v Praze a dvojnásobnou hustotu obyvatelstva. 

Pak se opět vrátíme k organizaci svatby. Díky možnosti domlouvat věci osobně vzhledem k menší vzdálenosti naší nové lokace, by měla být tato část jednodušší. 

A nyní ve stručnosti k momentální situaci v Irsku. Posledních několik víkendů se u nás vystřídalo, k naší radosti, mnoho návštěv ze středu Evropy. Namísto jogurtů Holandia, které mám tak rád, jsme obdrželi mnoho časopisů v českém jazyce, takže si mohu procvičovat základní a pokročilé fráze, abych se znovu dostal do cviku a adaptoval se na rozdíly v řeči od posledního dlouhodobého pobytu. Věřím, že mi z počátku bude dělat komunikace mírné potíže. 

Musím si uvědomit, že mnoho lidí nebude zvědavo na to, že jsem dlouho žil v jiné zemi, a tím pádem budu předstírat, že jsem vlastně nikdy neodjel. Po nějaké době, věřím, že už mi to tak i přijde. 

V hloubi duše však budeme vždy vzpomínat na všechny ty malé útrapy a velké radosti, které jsme zde, v Irsku, zažili. Získané zkušenosti se budeme snažit maximálně využít, zpracovat a předat dalším generacím lidí, kteří přijdou po nás. 

Deštivý průběh jara

A máme tu zase květen. Pokud dobře počítám. Tak je to druhý jarní měsíc v roce. Zima normálně začíná v prosinci, ale posledních pár let to spíš vypadá, že zima začíná až v lednu a končí v březnu.

Irské počasí se letos hodně proměnilo. Nečekal jsem, že tu bude také sněžit. Například loni vůbec nesněžilo. V lednu docela mrzlo, pak během března a dubna bylo docela hezky a teď v květnu už je zase chladno a prší.

V současném (druhém) podnájmu se bydlí jak se dá. Loni to bylo lepší, ale zase ve srovnání s Českem spíš horší. Teď to máme blíž do centra. Okolí je docela pěkné, nejlepší je dostupnost do okolních parků. Horší je to s izolací domu, vodoinstalací a internetem. Internet jede hodně pomalu přes mobil, přes pevnou linku by to bylo asi 2x dražší a pomalejší. Čerpadlo na vodu, které ze začátku nefungovalo a muselo se ručně vypínat a zapínat, už trochu spravili, ale pak zase začali kapat kohoutky. Čerpadlo asi někudy teče, občas se přehřeje a nejde vůbec, a pak se musí nechat zchladnout. Největší problém je asi v tom, že buď od čerpadla nebo z druhé koupelny prosakuje voda pod dlaždice na chodbě, kde se vesele daří plísni a nemůžeme se jí zbavit. Občas v koutě koupelny vyroste malá houbička. Majitel na poslední žádost o opravu emailem nereagoval a vzhledem k tomu, že jsme zrovna slavili Velikonoce, nechali jsme to být a zatím to neřešíme.

Topení vzhledem k horší izolaci bytu stojí víc. Tento měsíc mi přišlo vyúčtování za elektřinu za 700€, to je asi v přepočtu v průmětu 100€ na měsíc. To zase není tak moc, jen to mohli z elektroměrů zjistit dříve a možná bychom začali více šetřit.

Horší je, že když jsme topení po mnoha teplých dnech vypnuli, tak teplota venku začala klesat opět k nule, obzvlášť v noci. Přemýšlel jsem, jestli také vyměníme peřinu za tenčí deky, aby nám v noci nebylo horko. Vůbec ne, mě bylo akorát a Káťa se nastydla.

Kromě toho všeho, řešíme stěhování zpátky do Čech. Nutná podmínka je, abychom měli oba, nebo alespoň jeden z nás, práci. Káťa docela úspěšně prošla výběrovým řízením na pozici v Praze. Bylo pro nás dost nemilým překvapením, když se ukázalo, že její budoucí šéf neví, kolik peněz na této pozici bude moci mít. Každopádně jsme to nakonec překousli. Na základě toho, jsem začal já řešit ve svojí práci, jestli bych mohl pracovat na dálku. První odezva byla, že ano. Ačkoli celkem dlouho trvalo, než jsem se to dozvěděl. Pokud to nakonec dopadne negativně, tj. buď nebudou chtít oni, nebo já, nebo to nepůjde z jakýchkoli právních či jiných důvodů, budu si muset najít práci jinou. To je celkem závažný důvod ke stresu. Někdy si říkám, jestli mi to za to všechno stojí.

A odpověď?

Ano, stojí. Protože se budu ženit a plánujeme založit rodinu. Uvidím, jestli budu po letech na Irsko vzpomínat. V některých věcech je to tu lepší. Je tu více přírody, čerstvých potravin, nekouří se tu v hospodách, mají tu levnější auta a možná bych se časem dostal na nějaký slušnější příjem. Každopádně, co mi tu momentálně nejvíce vadí, je to, že mají jen 6 měsíců mateřskou dovolenou. Je možné si ji sice prodloužit o dalších 6 měsíců, ale ty už nejsou placené. Otázka je, jestli vůbec někdo ví, jak by to vlastně mělo být a zda to takhle není lepší. Těžko říct.

Dovolena na kanarskych ostrovech

Po delsi dobe bez nejakeho vetsiho oddechu jsme se rozhodli udelat si kratkou jednotydenni dovolenou. Po obvyklych prostojich v praci, kdy jsme se dohadovali o terminu, jsme nakonec ziskali oba povolenni a mohli objednat letenky a hotel. Pak jsme se zacali pomalu chystat a nakonec jsme jeste jeli nakupovat posledni veci, ktere budeme potřebovat.

Káťa si koupila plavky a sluneční brýle. Já si koupil roztok na kontaktní čočky, opalovací krém, další mikrosd kartu do mobilu na fotky a průvodce o Kanárských ostrovech.

Odlet byl naplánován na neděli o odlet na pátek. Takže celkově 6 dní a 5 nocí. V soboty jsme ještě nakupovali a v neděli už jsme byli zabalení a chystali se na letiště. Tam jsme trochu podcenili hmotnosti zavazadel a museli jsme za 2 kila doplácet asi 10 eur. Cestou zpátky jsme za stejnou cenu měli asi 15 kil navíc, takže jsme do přepravního prostoru umístili oba dva kufry. V Ryanairu totiž můžete mít o něco větší zavazadlo a myslím, že také o něco těžší. Jedinná podmínka je, aby se zavazadlo vešlo do horních uzavíracích prostor nad zavazadly. Možná si časem koupím také takový kufřík, a pak bude o to jednodušší ušetřit nějaké drobné na ostatních zavazadlech. Velký kufr je totiž těžké naplnit pouze do 15kg váhy a menší lze snadno naplnit i na 20kg. Jedinný problém při cestování pouze s "cabin luggage" je průchod rentgenem, kde jsou z přepravy vyloučeny téměř veškeré kovové předměty včetně nůžek na nehty a pilníčku a také není dovolenou převážet jakékoli tekutiny přesahující objemu 0,5 litru. Což u velkého kufru, který odevzdáte při odbavení na letišti (check-in), nemusíte prostě řešit.

Výjimku tvoří předměty, které zakoupíte na letišti. Ty jsou umístěny prodejcům do speciálních tašek a jako takové jsou dozorci u rentgenů (nenapadá mě lepší výraz) ignorovány. Tyto předměty jsou ovšem o něco dražší a tudíž mě neláká za ně utrácet peníze, takže je stejně nejlepší si připlatit 20 eur za zavazadlo navíc.

Z věcí, které jsme sice v Irsku měli s sebou, ale nikdy je nepoužili, můžu obzvlášť zmínit sandále a kraťasy. Ty jsem neměl na sobě možná 2 roky, když pominu dovolenou na Masters of Rock ve Vizovicích. V Irsku je prostě většinou příliš zima.

V neděli jsme z nějakého důvodu nemohli objednat taxi prostřednictvím aplikace Hailo, která objedná a zobrazuje taxík přímo na mapě a nemusíte nikde zadávat svoji adresu, protože se prostře použije poloha mobilu, jelikož už většinou disponuje GPS. Po několika marných pokusech jsme vyšli s kufry na ulici a až na hlavní silnici, během velmi krátké chvíle, odchytili taxi, které nás na letiště bez problému odvezlo. Na letišti jsme vystáli frontu u check-inu, která je u Ryanair vždy nejdelší. Příjemné překvapení bylo, že tentokrát obsluhovala víc než jedna pokladna. Dokonce tři najednou.

Najedli jsme se a vyčkali na odbavení před odletem. Poté nastoupili do letadla a čekali na odlet. Cesta měla trvat 4,5 hodiny. Cestou jsem jako vždy poslouchal audio knihu. Četl jsem si průvodce a objednával jsi kávu a další nápoje. Při cestě na záchod jsem se musel vyhýbat s vozíkem s nápoji, jelikož v letadle zabírá na šířku celou uličku a obsluha s ním musí zajít někam, kde je volné sedadlo, abych si tam mohl vlézt a vozík mohl popojet dále. Někdy se takto musíte vyhnout oběma vozíkům, kde jeden rozváží jídlo a druhý nápoje.

Asi půl hodinu před příletem, jsme už viděli v dálce ostrov Tenerife s jeho 3500m vysokou horou Teide, kterou na vršku zdobila šněhová šlehačka. Fotil jsem co šlo, pak jsem ještě nafotil přístání. Z letiště jsme na doporučení přátel vyhledali vhodný autobus směrem do hotelu a pak už k němu jen došli ze zastávky a ubytovali se. Tím začal první den dovolené.

Šli jsme na večeři, jídla bylo nadbytek. Ani jsem nevědel co si mám dát. Přejedl jsem se. Večer už jsme nikam nešli. Za zvuků příboje mořských vln a nedaleké diskotéky usínali. Očekávali jsme dny plné odpočinku. Ačkoli ne všechno bylo tak růžové, jak jsme si představovali, tak byla dovolená moc hezká. Chtěl bych Vám během následujících příspěvků přiblížit některé ze zážitků a také doplnit fotografie. Myslím, že se máte na co těšit.